Reportáž z romské osady

22. listopadu 2010 v 16:02 | Shitgirl |  Moje /naše/ tvorba
Vážení diváci, je to tady! Nejexkluzivnější reportáž vůbec.
V hlavních rolích můžete spatřit Somála(roma Frantu), Fídu(Ludmilu) a mou maličkost(reportérku(byla bych vám velice vděčná kdyby jste přešli můj příšerný zjev, už je to dávno)).
Natáčel můj přítel Matěj jeho blbým telefonem :) Pokud by jste některého z účinkujících chtěli obdivovat, přidávám odkazy na facebook(poserte se, odpůrci facebooku :P), milostné dopisy a šeky jsou vítány(spíše ty šeky).
Přeji příjemnou zábavu :D
(Upozorňuji že tohle video není nijak rasově motivované a jde čistě o nadsázku!)


 

Rádoby umělecké foto

2. května 2010 v 16:12 | Shitgirl |  Moje /naše/ tvorba
Jelikož děláme pojebaný biomonitoring, byla jsem donucena jít vyfotit kytky do fotoherbáře, ale nějak jsem se nechala unést-a takhle to dopadlo:


ze začátku jsem fotila hlavně květy/v makro režimu/, z těch jsem vybrala opravdu jen ty nejlepší protože jich bylo přes 200 :)



takhle se mi líbí asi nejvíc, ta růžová je dokonalá

9


takhle je taky hezká, miluju barvy :)
3


Těchhle stromů tam bylo všude spousta a ty fotky byly dokonalé, bohužel se všechny dát prostě nemůžu

6
Potom jsem se dala na focení zvířat jelikož je to krása, na tuhle fotku jsem totálně pyšná, jelikož je to focený úplně z blízka a musím se přiznat že mám fobii z hmyzu, takže když jsem se podívala na tělo té můry, měla jsem co dělat abych nezahodila foťák a s jekotem neutekla 8)
1
motýl, ten byl bohužel rychlejší než můra, takže ty fotky nejsou nic moc, ale taky je to focené zblízka, čili jsem uchvácena :D
4
těchhle brouků jsem se bála obzvlášť, nemám ráda brouky, ale nutilo mě to zachytit, že láska kvete nejenom v každém věku, ale i v každém živočišném druhu ;)
5




A když už jsem měla ten foťák, tak jsem si vyfotila i nějaké ty krajinky...

8
2
7






No, co dodat? Snad jen, že doufám, že se vám ty fotky líbily alespo tak jako mě/i když o tom dost silně pochybuju, jelikož jsou absolutně amatérské, ale já z nich prostě cítím to kouzlo probouzející se přírody :)/


Snad vaše reakce nebude podobná jako ta mojí sestřičky...:


10







Akční "týden"

1. května 2010 v 19:42 | Shitgirl |  Já a můj šílený život
Tak začněme minulou sobotou, byl to den nabitej akcema, hrozně mě mrzí že se nedalo stihnout všechno, původně jsem chtěla jít na den země a na Stonožku, jenomže jaksi nebylo s kým, čili jsem s matičkou a ségrou vyrazila na pouť. Jelikož tam byla kamarádka s celou její famílií, zůstala jsem tam a mamka šla dom. Zůstat tam byl dobrý tah, i přesto, že máme s kamarádkou jakousi krizi, tam jsme si skvěle pokecaly, sice na trochu morbidní téma, ale bylo to super... Ovšem ještě než jsme si vyrazily pokecat, byla mše, já byla na mši po druhé v životě, na té první mi bylo asi deset, stála jsem úplně vzadu a nic nevnímala, byla to půlnoční :D. Zjistila jsem, že křesťanství je vlastně srandovní, v jednu chvíli všuchni vstali a potřásali rukama lidí okolo se slovy "pokoj tobě"...no, řekněme že to byl velmi...zajímavý zážitek.
Po pouti jsem vyrazila do Mikulova na Den země, kde bylo vyhlašování cen za sběr hlíníku, na to, že jsme měli aspoň 50 losů byly naše tři ceny dost slabé :D.
Po vyhlášení jsme jeli domů a vyrazili k Café Fara na odhalování sochy sv. Jiří, kde jsem se opět potkala s kamarádkou, čili máme úchvatné foto :D.
Z odhalování jsme pak razili košt, kde jsme kecali s Čuňou, Aničkou a její sestrou/strýc se ženou a její sestrou ;)/, tam jsme byli až do večera.

Nedělu, pondělí a úterý si nepamatuju, z čehož usuzují že to nebyly nijak zajímavé dny/a nebo to bylo tím koštem :D/

Potom byla akční středa, jelikož chlapci ze třídy vyrazili hrát fotbal, rozhodly jsme se s děvčaty/a Vikim, Dodem, Doležalem a Honzíkem, jež byli prohlášeni za ženy/ jít chlapce podpořit, čili jsme si vymyslely úchvatný tanec/ve skutečnosti pocházel tuším z pondělí a vymyslela ho Ágnes, ovšem byl poupraven/
vypadalo to asi takto:
povzbuzující taneček :D
je to dělaný v pěti minutách mezi psaním, čili je to jako pohovadách, ovšem nemám chuť ani náladu si s tím hrát, navíc takto je to humornější :D vím že to vypadá přinejmenším šíleně, ale je to super "tanec" ;)



Tímto super středa skončila, čtvrtek si taky nepamatuju a pátek byl dokonalý. Ve škole nic moc, ale po škole jsme s Ágnes vyrazily na náměstí pro jídlo a dárek k narozeninám pro mého taťku, které má mimochodem dneska, což mi připomíná že bych mu měla dodělat přáníčko a jít mu popřát...
No, koupila jsem mu obraz s rýmovaným textem o cyklistech, jelikož jediné co taťka miluje víc než cyklistiku je volejbal a volejbalistu neměli. Po nákupech jsme s Ágneskou vyrazilly na volejbal, kde jsem zjistila že absolutně nemám kondičku, ale byl dobrej :).

Po volejbale jsem jela dom a šla na čarodějnice, na to že jsem se na ně dva měsíce těšila to bylo dost slabý. Ze začátku jsem tam byla s Bau, která mě neustále nutila abych jí ukázala kama se dostane do Perné, jejím bratrancem se kterým jsme potom seděli pod hradem po tmě a ten debil nám vykládal jak šel s kýmsi na kopeček a někdo je celou dobu pronásledoval :D, s Kájou, její kamarádkou, o které nemám páru jak se jmenovala, Kájinou ségrou Melánkou, která je šílená provokátérka a jákýmisy dětmi, které jsem neznala. Ti se potom rozutekli takže jsem se přidala ke Klentničákům, kteří byli na sebe nasraní. Nakonec jsme seděli na hřišti s totálně ožřalím strejdou Ráďou/to strejda, to je jen přezddívka/, Matějem a Denisou a řešili jsme vztahy a život a byla to hrozná demence, jelikož podle mě řešili totální kraviny.
Já teď na vztahy kašlu, protože tím že se tím budu deptat si stejně nepomůžu a nevidim žádný způsob jakým můj současný stav změnit, čili se radši učím :D.
No, vypadá to, že teď půjdu ulovit něco k jídlu /vidím to na mamuta, jelikož moje poslední jídlo byla snídaně/ a pak popřeju taťkovi, ještě bych se dneska chtěla vrhnout na korálkování, protože jsem zjistila, že korálky jsou super věc ;)
Tak zase v přístím století, přátelé :)

 


Perfect day

20. dubna 2010 v 16:28 | Shitgirl |  Já a můj šílený život
Jsem totálně nadšená, včera to byl prostě super den/až na moje úchvatné vědomosti v matice a chemii, kde jsme psali písemky a já dostanu nejšpíš z obou za čtyři.../
Nicméně mám na kontě i jeden úspěch, a to ukázkové odprezentovanou prezentačku ve fyzice, na které mi záleží nejvíc, jelikož byl Vláďa nadšen a když je nadšen Vláďa(fyzikář :D) jsem nadšena i já :).
Školu už jsem pak moc neřešila, byla nuda/vím, divné/ ale všici byli ospalí a vůbec-prostě demence. O to víc mě dojebalo, když nás profesorka donutila ještě půl hodiny navíc sedět v učebně skrz ten přiblblý biomonitoring/výmysl evropské unie/.
Pak už to začalo přecházet v den lepší, sice jsem seděla půl hodiny na zastávce čekajíce na volejbal, ale to by se dalo přežít, pak jsem otravovala Marka/moje druhá nejoblíbenější činnost :D/ a pak byl konečně trenál, bylo nás tam pět...ale čím míň nás tam je, tím jsou tréninky lepší :) Po tréninku jsem valila na bus a bylo krásně a jak sem jela dom tak svítilo slunko a já jsem byla naštvaná protože mají všichni rozkvetlé tulipány a ta moja sviňa nechce kvést :D
Ještě v autobuse mi došla esemes od snoubence/jsme hovada a nechápeme se navzájem/ čili jsem změnila plány a vyrazili jsme na biomonitoring, naškubali jsme kytky, já jsem si poctivě čórla pomněnku po které celý život toužím a šla trhat další kytky. Mezi tím mi Fída udělal bobek aby kytka nezvadla a celou cestu pak na něj byl pyšný :D. Dorazila jsem dom, a byla s babičkou která přišla na večeřu a ségrou na dvorku, potom babička zjistila že nemá zuby/srdečně vás prosím, bez komentáře :D/ takže jsem sedla na kolo a jela pro zuby, poprvé letos na kole, krása, všechno kvete, svítí slunko, klentnická rozvětka už zase zasedá na lavičkách před barákama...miluju to. Pak jsem dojela dom a najedla se, pak už jsem se jenom učila a ke konci dne jsem rozepsala tenhle článek, kterej sem teď stejně celej překopala, takže to vlastně bylo úplně zbytečné, až na to, že jsem zjistila že mám čtyři rozepsané články a ani jeden se mi nechce dopisovat...

Dnešek už byl o dost horší, čtyřka z matiky, pětka z dějáku, na čtvrtletí trojka z bioly a to nechcu vědět co budu mět z chemie...pak byl tělák, docela zabíračka, a nebo to je tim že sem se celou zimu válela. Řekla bych že jediné pozitivní na dnešku je, že jsem se naučila dělat sovu, což se mě můj nebohý snoubenec snažil naučit včera :D. Pak byla vlastně ještě super anglina, Kristýnka/jak se to jméno sakra píše?/ se opět předvedla, tentokrát mi ukázala jak umí úžasně skloňovat a odvozovat česky, slovo "nic" se blbě pamatuje, tím pádem jsme se rozhodly změnit pravidla a antonymem ke slovu "všechno" zvolit slovo "nevšechno". Tu dívku mám čím dál raději, v hodinách jsme neustále vyřehtané, minule jsme dostali jakési podivné učebnice, Kikča listovala, pak narazila na jakýsi obrázek a přes celou třídu nadšeně zvolala "kozy!"

Dneska jsem se rozhodla že nebudu chodit na fb, jedině po horách, protože to se to tam slušně rozjíždí u fotek...bohužek, prostě na takový blbosti není čas, potřebuju chodit na lide.cz :D
Řeším hrozné dilema-buď pudu ven s Alochem, nebo využiju posledních minut o compu, jelikož jsou dneska třídní schůzky...ale i tak, plánuju co nejvíc omezit comp, jelikož na tomhle čtvrtletí nejvíc záleží a já se prostě musim učit.
Maybe, jdu venčit, ještě chcu trochu pokopat prales, někdy sem hodím fotky toho úchvatného výtvoru, ale až tam bude jezero/které už plánuju asi tak 3 roky.../

Ceny Anděl 2009

17. dubna 2010 v 22:12 | Shitgirl |  Postřehy(více či méně smysluplné)
Tak tu sedím a za mnou zapnutá televize, předávají se ceny anděl, vlastně ani nevím co si o tom mám myslet, už jenom ty nominace... Nominace na zpěváka roku ještě šly, Tomáš Klus je dokonalý, Jarek Nohavica je nepřekonatelný a nemůžu se zbavit pocitu, že Kolář už tam byl jen do počtu, i když byl druhý/co on vlastně dokázal? nazpíval písničku od Svobody a po sto letech ho někdo vyhrabal a donutil ho zhubnout aby mohl zas hrát v muzikálech../. To že vyhrál Tom mě hodně potěšilo, dost mu fandím, je chytrej, o tom svědčil i jeho proslov :). Nominace na klip roku už byly o dost horší, pravda že klip na Anděla je dobrej, nápaditej, ten od Charlie Straight jsem vlastně ani neviděla a ten od Toxique, to je absolutně mimo, celý tři minuty se zpěvačka xichtí do kamery, to je skutečně umění-s prominutím- jako prase. Opravdu hrozně moc mě potěšilo, že nejprodávanější album bylo od pana Nohavici, on je Písničkář s velkým P, absolutní respekt.
Nominace na kapelu roku byly šílené, Vypsaná fixa-popravdě jejich tvorbu neznám, ale úplně mi stačila ta písnička se kterou se předvedli...no comment. Monkey bussines skutečně nejsou mým šálkem čaje, ale nijak je neodsuzuju, v podstatě mi jejich první místo nijak nevadí, i když se určitě najde spousta lepších skupin. Co se týče kabátů, ty miluju, je to moje dětství a k jejich písním mám hodně dobrý vztah, ale zase nijak převratný.
V síni slávy se octla Marie Rottrová, tu taky respektuji, myslím že je to chytrá ženská.
Vím že jsem nějakou kategorii určitě vynechala, ale moje paměť není zdaleka tak dobrá.
Poslední kategorií je zpěvačka roku, nominovaná byla Aneta Langerová, ta to snad vyhraje, protože Ewu Farnou zrovna neuznávám a Klára Vytisková? nemám ponětí kdo to je.
Abych to tak shrnula, mám dojem že Anděl je jenom komerční soutěž, radši zůstaňme u Slavíka.
Z toho vlastně vyplívá, že tenhle článek je absoutně nesmyslný, ale co už, na nic lepšího se nejspíš v nejbližší době nezmůžu.

Jinak chystám článek o hip hopu, ale nevim kdy se k němu dokopu, protože fakt není čas/a nejspíš bude hůř protože jsou v úterý třídní schůzky:D chystám parádní fórek/ jak já se těším na prázdniny :)

Úklid-trápit se či žít v nepořádku?

12. dubna 2010 v 16:35 | Shitgirl |  Já a můj šílený život
Parádička, včera mě to zase chytlo a já uklízela, ale ne takovým tim stylem "co se nevejde do skříně, pod postel"/u mě dost častým.../ Normálně jsem vyházela šuplíky, všechno přetřídila a teď budu moct tak tři dny najít věci, než v tom zas udělám bordel...Musím říct že je to super pocit, i když jsem na to vynaložila daleko víc energie a času než jsem chtěla.
Začala jsem v osm s tím, že za hodinku bude všechno uklizený/jak kdybych se neznala/. V devět jsem měla všechno teprve vyhazené, nejvíc času mi zabralo vytahovaní věcí ze stolu, protože mám ty šuplíky věčně přecpaný papírama a obalama do školy, tím jak zavírám ty šuplíky nad nima to všechno padá za ně, tím pádem pak nejdou zavírat/ve skutčnosti je to ale kouzlo, protože jak ty obaly pružijou tak ja to zavřu a ten šuplík se vrátí :)/. Řekla jsem si že kvůli těm pár věcem nemá cenu hledat šroubovák a že když tam můžu strčit ruku/ač za bolestí/tak to udělám, jenomže se prostor za šuplíkem projevil jako nekonečný, vylovila jsem z tama asi třicet obalů, sešit, pravěký deníček, 26 propisek/psaly asi tak dvě/, tři pentilky, baterky/je mi záhadou kde se tam vzaly/,omalovánky a několik papírů A4 /a to ještě nevím co jsem tam nenahmatala.../
V devět jsem si teda řekla že za hodinku jsem to zrovna nestihla, ale určitě to zvládnu do desíti...v deset jsem měla maximálně roztříděný lepky, obaly a papíry, stále stejnej bordel, možná i větší...
V tu chvíli už mi bylo jasný že to nezvládnu ani do jedenácti, tak jsem se na čas vykašlala a za stálého znění Tomáše Kluse v mých úžasných a brutálně kvalitních reprácích/dělají docela slušné basy, bohužel tam kde být nemají, no jo, hudební mobil /ten reprák je dvakrát horší než ta naše kvalita u počítače//a to už je co říct// Ve dvě bylo všechno jakž takž na svých místech, sice se všude válela hromada věcí, ale už to nebylo tak hrozný/kdyby bylo tak do toho kopnu a jdu spat k Alíkovi do boudy/. Odnesla jsem všechny papíry a jiné hovadiny/většina z nich už byla historických/ a šla spat. Vlastně jsem málem usnula už po cestě s těm papírama, naštěstí mě náš Alík aktivně probudil svým úžasně milým štěkáním/ve dvě ráno vlezte do chodby kde se všechno ozývá a je třikrát hlasitější než normálně a nechte si tam šťěkat poťápaného psa, není nic příjemnějšího.../
Ráno jsem sice nešla do školy, ale musela jsem k doktorovi, takže mi o půl osmé zvonil budík, super, odkládala jsem ho a vstala jsem až za pět minut autobus, takže jsem se nestihla napit, což způsobilo že mě sestřička zprdla že málo piju/pro změnu/ a neteče mi krev. I přesto že jsem z odběrů měla strach/od té doby co jsem při braní krve zatla ruku a ta mě pak měsíc bolela mám strach z jehel, je to docela šílený po tom, co mi v nemocnici po záchvatech třeba pětkrát píchli do stejnýho místa a to na všech místech kde to vůbec šlo, protože jsem měla zkolabované žíly, jenomže teď už záchvaty nemívám a krev mi berou jenom u obvoďáka a z toho mám bůhví proč strach, mám pocit že to je tim že když člověk ví že bude ležet tři dny na JIPce mezi řvoucíma miminama s flexou v ruce, je mu už všechno jedno, ale u obvoďáka kde jenom békne "áá" a nechá se poslechnout je to o něčem jiným/.
Když jsem vypadla od doktora měla jsem půl hodinky do autobusu, takže jsem si skočila koupit snídaňu/v podobě dvou solených rohlíků a krabice studenýho kafe/ a šla jsem si pro sešity, což bylo dost šíený, protože jsem tam šla na přestávku, přičemž zvoní 35 a bus mi jel 38, v pohodě, vzala jsem sešity, narychlo pokecala s nejlepšíma kamarádkama, poté mi jedna z nich udělala bodygárda skrz útoky mých spolužaček které mě tak milují...Po cestě jsem si stopla autobus a jela dom. PAráda, ne? :D


Klikací ikonka

8. dubna 2010 v 12:36 | Shitgirl |  Blog
Takže, původně jsem to neplánovala, ale narazila jsem na kluka jehož blog se mi hodně líbil, takže jsme spřátelili. Při té příležitosti jsem si uvědomila že nemám klikací ikonku, čili zde je:





Co se týče spřátelování, tak spřátelím ráda, pokud ovšem nemáte růžovej blog plnej stupidních fotek který jsou na každym druhym blogu, beru spíš blogy s fantazií.


Jenom bych chtěla poprosit shitmana ať mi někam hodí jeho klikací ikonku ať ju taky můžu zveřejnit :)

Jinak pravila pro sb moc nevedu, vidim v tom spíš možnost reklamy na cizim blogu, i když teda, moje nejoblíbenější a jediný sb je o něčem jinym :)

Co víc si přát?

6. dubna 2010 v 12:23 | Shitgirl |  Postřehy(více či méně smysluplné)
Téma zdraví mi přesně káplo do noty, jelikož se zrovna léčím z angíny. Pojďme tedy filozofovat: Pojem zdraví-co že to je? Jsou dva druhy zdraví-psychické a fyzické, oba druhy jsou nesmírně důležité, ovšem, podle mě jde spíš o to psychické, k čemu mi bude když budu fyzicky v perfektní kondici a nebudu mít žádnou nemoc ale budu se vidět jako trosku? Psychické zdraví navíc pomáhá při dostávání se z fyzické nemoci/ne, tímto skutečně nemíním rýmičku/ není to tak dávno, co teta dostala mozkovou mrtvici, je to dost špatný, někdy si nemůže vzpomenout slova a nejspíš se bude muset znova učit číst, ale má to štěstí že ji lidi okolo ní udržují v jakési psychické pohodě. Naši za ní taky často jezdí, já jsem tam ještě nebyla, byla jsem nemocná /ano, teď už mluvím o rýmičce/ nebo mi nevycházel čas /škola :/.../ Mrzí mě to, ale zároveň jsem ráda, všechno kolem mě je teď hrozně divný a já se bojim že by to nedělalo dobře psychice mojí. To mě přivádí k myšlence naprosto nelogické a nesouvisející s tématem, nicméně si nemůžu pomoct...Hrozně mě teď jebe dění u nás ve třídě, ne, nevadí mi že se tam šikanuje, krade a jenom dělá bordel/gympl.../, mě sere jak se všichni nechávají strhnout davem, to kurva nemůže mít nikdo vlastní názor? Když jsem s nejlepší kamarádkou mluvila o tom jak jim na jejich "úžasné" plány jebu, že to je blbost, tak mi řekla že si pořád jenom stěžuju a když se mi tam tak nelíbí tak se mám vrátit na základku, to se mě dotklo/podezřele moc/, je mi jasný že ona už si to nejspíš ani nepamatuje, ale mě to furt žere, nikdy nebyl můj styl prostě jít a držet hubu a krok a svoje zvyky já kvůli pár debilům měnit nehodlám. Sakra, už bych ten svět měla změnit...

Škola-dá či nedá nám něco do života?

27. března 2010 v 13:23 | Shitgirl |  Postřehy(více či méně smysluplné)
Docela se mi líbí myšlenka témata týdne, takže jsem se rozhodla taky něco napsat do tématu.

Tak co se týče naší školy, druhým rokem chodím na osmiletej gympl, vlastně je to spíše ústav než škola, ale není to zas tak nejhorší/vlastně jak kdy/

Do školy chodíme hlavně proto, aby nás připravila na život, ale i tak mi příjde, že máme někdy až moc povinností. Co se týče předmětů, hodně záleží na učitelech, hodně oceňuju přístup profesorky biologie, sice je mnohdy otrava učit se poznávačku s vědomím, že pokud se do dvou týdnů nenaučím 50 kytek, mám smůlu, ale jsem si jistá, že jednou, na vysoké, to všichni oceníme...

Hodně ráda mám i profesorku chemie, jedna z mála profesorů, co si uvědomují že jsme jenom lidi a že nemáme jenom jejich předmět, často dělá pokusy, to se mi líbí, hlavně proto, že si toho člověk zapamatuje daleko víc, než když se nadrtí dvě stránky textu A4.

Miluju fyziku, vím že je to hrozně divný, zvláště pak u holky, ale od té doby, co chodím na cvičení z fyziky/volitelný, povinný předmět/ mám strašně ráda našeho profesora, je tak ujetý až je vtipný :) co se týče učiva, když tam jde vyloženě o matiku, je to špatný, ale pokud bereme co bereme teď-a to pohyby a dá se to jednoduše naučit, je to paráda. :)

Nesnášim matiku, nejspíš proto že ji věčně nechápu, taky to bude spíš profesorem, jelikož mám dojem že ten nás absolutně nedokáže nic vysvětlit.

Co se týče češtiny, nastěstí mám dar citu, takže když napíšu gramatickou chybu a podívám se na to, prostě to vypadá blbě tak to opravim. Naše hodiny jsou totiž velmi zajímavé, buď děláme něco v pracovním sešitu nebo máme třídničkou hodinu jelikož češtinářka je zárověň naše třídní.

Potom tělocvik, mám takovej dojem, že to co po nás chcou je šílený, je sice hezký že z nás chcou atlety prvního stupně, ale kdo má být inteligentní a ještě dokonalý sportovec? mě by ani tak nevadila atletika jako gymnastika, s mým netrem sedmdesát osm je toho totiž moc udělat nedá.

Občanka, poslední dobou se mi tenhle předmět hooodně líbí, hlavně proto, že bereme základy psychologie a já se o to hodně zajímám, po kvartě totiž plánuju odcestovat na střední školu psychologie.

Výtvarka...ačkoli nejsem žádný talent, výtvarka mě baví, máme přísnou učitelku, ale, ač se to zdá nemožné, hodně toho naučí.

Zeměpis...radši nic, ještě jsem nepotkala normálního zeměpisáře, teď máme takovou kravičku, občas mám dojem že je to ňáká jehovista, to když nám říká že jsme plní zla, v její výuce nevidím budouctnost, ale co se týče zeměpisu jako učiva, to mě baví.

Angličtina...není to tak dávno, co jsem chtěla jít na jazykovku, to už mě přešlo, nevím proč, asi jsem zjistila, že angličtina není zas tak lehká jak se zdálo.

Hudebka? nemám ráda, nevím proč, líbí se mi, když zpíváme nebo když si pouštíme úryvky z vážné hudby, ale prostě mě to nějak nechytá.


Abych to zhrnula, půlku učiva v reálném životě nikdy nepoužijeme, ale bez školy by jsme zase nebyli nic, jsem v podstatě docela ráda za to co mám...

Vzdejme hold topolům

23. března 2010 v 19:35 | Shitgirl |  Já a můj šílený život
Jelikož začalo jaro a začalo krásně, odmítla jsem sedět doma a vyrazila do přírody, nad naší dědinou je úžasný hrad /respektive taková maličká zříceninka, ale já to tam miluju/ Poslední dobou je moje nálada vůbec jakási špatná, ve škole to tak úplně neklape a já stále víc trpím pocitem že na základce bylo všechno lepší, asi jsem na gympl nebyla připravená, nejde ani tak o známky, ale je těžký přejít že školy, kde je člověk ten "lepší", všichni ho mají rádi, má dobré známky, sympatie opačného pohlaví...a pak buch, gympl, z jedniček na trojky, kolektiv k ničemu a spousta přitažlivějších holek v okolí...prostě to psychicky tak úplně nezvládám, proto miluju tyhle útěky z reality, tam, kde se všechno teprve probouzí, tam kde cvrlikají ptáci a svítí sluníčko, tam, kde jsou všechny problémy najednou někde daleko a já mám pocit, jako by to všechno okolo patřilo mně a vidím, jak náš Alíček šťastně běhá a loví hlodavce a užívám si té chvíle kdy mám ještě pocit že všechno není tak úplně v hajzlu. Pod hradem je lavička, já mám pocit že je tam dýl než lidstvo samo, protože k tomu prostě neodmyslitelně patří a já jsem za ni ráda, protože ještě není tak teplo abych se mohla válet po hradbách a zem je vlhká a je krásný, když si člověk může sednout a jen se tak dívat a vzpomínat na starý časy, kdy bylo všechno v pohodě. Koukám do dálky, vidím Nové Mlýny, tu vodní nádrž, kde jsem před dvěma lety zažila to, co už nikdy s nikým zažít nemůžu, tři dny plný šíleností, neuvěřitelné srandy ale hlavně přátelství a lásky, ač to zní divně právě vám tady popisuju školní výlet, výlet s tou nejlepší školou pod sluncem, nejskvělejší partou a dokonalou učitelkou. Vzpomínám jak to bylo, jak jsem byla šťastná a málem brečím když si uvědomím že tohle všechno už je pryč. Původně to měl bý článek o dokonalosti stromů a o tom, že jednou koupím celej nás kraj a nechám okolo dědiny vysázet topoly, ale já jsem to ze sebe už potřebovala dostat, nejlepším kamarádkám tohle říct nemůžu, nevím proč, asi žárlí, já se jim nedivím, ale i tak mě to mrzí. Kdyby náhodou někdo vynalezl stroj času tak mi dejte vědět, protože já udělám cokoli aby se ty časy vrátily, časy pohody a přátelství, ne jak dneska, každej se jenom za něčím honí a skutek utek, kdy už ostatní pochopí, že tohle přežívání nemá cenu a že by se mělo konečně začít žít plnohodnotnej život? vím, že můžu začít sama, ale bojím se že jednou prostě nevydržím ten tlak okolí...

i když je to "jenom" pes, miluju ho, díky němu ještě jakž takž žiju


Kam dál