Březen 2010

Škola-dá či nedá nám něco do života?

27. března 2010 v 13:23 | Shitgirl |  Postřehy(více či méně smysluplné)
Docela se mi líbí myšlenka témata týdne, takže jsem se rozhodla taky něco napsat do tématu.

Tak co se týče naší školy, druhým rokem chodím na osmiletej gympl, vlastně je to spíše ústav než škola, ale není to zas tak nejhorší/vlastně jak kdy/

Do školy chodíme hlavně proto, aby nás připravila na život, ale i tak mi příjde, že máme někdy až moc povinností. Co se týče předmětů, hodně záleží na učitelech, hodně oceňuju přístup profesorky biologie, sice je mnohdy otrava učit se poznávačku s vědomím, že pokud se do dvou týdnů nenaučím 50 kytek, mám smůlu, ale jsem si jistá, že jednou, na vysoké, to všichni oceníme...

Hodně ráda mám i profesorku chemie, jedna z mála profesorů, co si uvědomují že jsme jenom lidi a že nemáme jenom jejich předmět, často dělá pokusy, to se mi líbí, hlavně proto, že si toho člověk zapamatuje daleko víc, než když se nadrtí dvě stránky textu A4.

Miluju fyziku, vím že je to hrozně divný, zvláště pak u holky, ale od té doby, co chodím na cvičení z fyziky/volitelný, povinný předmět/ mám strašně ráda našeho profesora, je tak ujetý až je vtipný :) co se týče učiva, když tam jde vyloženě o matiku, je to špatný, ale pokud bereme co bereme teď-a to pohyby a dá se to jednoduše naučit, je to paráda. :)

Nesnášim matiku, nejspíš proto že ji věčně nechápu, taky to bude spíš profesorem, jelikož mám dojem že ten nás absolutně nedokáže nic vysvětlit.

Co se týče češtiny, nastěstí mám dar citu, takže když napíšu gramatickou chybu a podívám se na to, prostě to vypadá blbě tak to opravim. Naše hodiny jsou totiž velmi zajímavé, buď děláme něco v pracovním sešitu nebo máme třídničkou hodinu jelikož češtinářka je zárověň naše třídní.

Potom tělocvik, mám takovej dojem, že to co po nás chcou je šílený, je sice hezký že z nás chcou atlety prvního stupně, ale kdo má být inteligentní a ještě dokonalý sportovec? mě by ani tak nevadila atletika jako gymnastika, s mým netrem sedmdesát osm je toho totiž moc udělat nedá.

Občanka, poslední dobou se mi tenhle předmět hooodně líbí, hlavně proto, že bereme základy psychologie a já se o to hodně zajímám, po kvartě totiž plánuju odcestovat na střední školu psychologie.

Výtvarka...ačkoli nejsem žádný talent, výtvarka mě baví, máme přísnou učitelku, ale, ač se to zdá nemožné, hodně toho naučí.

Zeměpis...radši nic, ještě jsem nepotkala normálního zeměpisáře, teď máme takovou kravičku, občas mám dojem že je to ňáká jehovista, to když nám říká že jsme plní zla, v její výuce nevidím budouctnost, ale co se týče zeměpisu jako učiva, to mě baví.

Angličtina...není to tak dávno, co jsem chtěla jít na jazykovku, to už mě přešlo, nevím proč, asi jsem zjistila, že angličtina není zas tak lehká jak se zdálo.

Hudebka? nemám ráda, nevím proč, líbí se mi, když zpíváme nebo když si pouštíme úryvky z vážné hudby, ale prostě mě to nějak nechytá.


Abych to zhrnula, půlku učiva v reálném životě nikdy nepoužijeme, ale bez školy by jsme zase nebyli nic, jsem v podstatě docela ráda za to co mám...

Vzdejme hold topolům

23. března 2010 v 19:35 | Shitgirl |  Já a můj šílený život
Jelikož začalo jaro a začalo krásně, odmítla jsem sedět doma a vyrazila do přírody, nad naší dědinou je úžasný hrad /respektive taková maličká zříceninka, ale já to tam miluju/ Poslední dobou je moje nálada vůbec jakási špatná, ve škole to tak úplně neklape a já stále víc trpím pocitem že na základce bylo všechno lepší, asi jsem na gympl nebyla připravená, nejde ani tak o známky, ale je těžký přejít že školy, kde je člověk ten "lepší", všichni ho mají rádi, má dobré známky, sympatie opačného pohlaví...a pak buch, gympl, z jedniček na trojky, kolektiv k ničemu a spousta přitažlivějších holek v okolí...prostě to psychicky tak úplně nezvládám, proto miluju tyhle útěky z reality, tam, kde se všechno teprve probouzí, tam kde cvrlikají ptáci a svítí sluníčko, tam, kde jsou všechny problémy najednou někde daleko a já mám pocit, jako by to všechno okolo patřilo mně a vidím, jak náš Alíček šťastně běhá a loví hlodavce a užívám si té chvíle kdy mám ještě pocit že všechno není tak úplně v hajzlu. Pod hradem je lavička, já mám pocit že je tam dýl než lidstvo samo, protože k tomu prostě neodmyslitelně patří a já jsem za ni ráda, protože ještě není tak teplo abych se mohla válet po hradbách a zem je vlhká a je krásný, když si člověk může sednout a jen se tak dívat a vzpomínat na starý časy, kdy bylo všechno v pohodě. Koukám do dálky, vidím Nové Mlýny, tu vodní nádrž, kde jsem před dvěma lety zažila to, co už nikdy s nikým zažít nemůžu, tři dny plný šíleností, neuvěřitelné srandy ale hlavně přátelství a lásky, ač to zní divně právě vám tady popisuju školní výlet, výlet s tou nejlepší školou pod sluncem, nejskvělejší partou a dokonalou učitelkou. Vzpomínám jak to bylo, jak jsem byla šťastná a málem brečím když si uvědomím že tohle všechno už je pryč. Původně to měl bý článek o dokonalosti stromů a o tom, že jednou koupím celej nás kraj a nechám okolo dědiny vysázet topoly, ale já jsem to ze sebe už potřebovala dostat, nejlepším kamarádkám tohle říct nemůžu, nevím proč, asi žárlí, já se jim nedivím, ale i tak mě to mrzí. Kdyby náhodou někdo vynalezl stroj času tak mi dejte vědět, protože já udělám cokoli aby se ty časy vrátily, časy pohody a přátelství, ne jak dneska, každej se jenom za něčím honí a skutek utek, kdy už ostatní pochopí, že tohle přežívání nemá cenu a že by se mělo konečně začít žít plnohodnotnej život? vím, že můžu začít sama, ale bojím se že jednou prostě nevydržím ten tlak okolí...

i když je to "jenom" pes, miluju ho, díky němu ještě jakž takž žiju


Máte slovo-Adopce dětí registrovanými homosexuálními páry

19. března 2010 v 17:00 | Shitgirl |  Postřehy(více či méně smysluplné)
Jelikož mě skolila nemoc, mohu si dovolit ponocovat, takže se po večerech dívám na televizi.
Hodně mě-jakožto milovnici diskuzí na úrovni zaujal pořad paní Jílkové "Máte slovo", proběhla diskuze na téma "Adopce dětí registrovanými homosexuálními páry" a já skoro litovala že jsem tam nebyla.
Musím říct, že mě velmi znechutila paní Šojdrová s jejími vysoce "inteligentními"názory, myslím že to snad ani nemusím komentovat.../je skutečně děsivé kdo všechno se dostane do vlády/.
Já osobně nevidím důvod, proč by se měla adopce registrovanými partnerstvími zakazovat, nevidím v tom ani tak diskriminaci, jako touhu naší vlády ukázat všem ostatním zemím jak perfektní jsme národ, jenomže co je na tom nenormálního? Poslankyně Šojdrová řekla, že český národ vymírá, jenomže kolik je tady homosexuálních párů? já osobně si myslím, že homosexuální páry ničemu nevadí, společnost na to prostě jen není připravena.
Byly zde uvedeny důvody, typu: "je to proti přírodě" /ale co dneska není?/
Dále kdosi řekl, že děti budou mít sklony k homosexualitě a že nebudou mít jakýsi ženský či mužský vzor, to mi přijde naprosto absurdní, myslím, že už se dělalo dost studií, které potvrdily že sexuální orientace je věc genetiky a ne výchovy na to, aby to pochopili skutečně všichni. A co se týče vzoru, copak si dítě hledá vzory pouze u rodičů?
Jediný, jakž takž logický důvod mi přišel ten, že bude mít dítě v dětství a pubertě problém se zapadnutím do kolektivu, ovšem z vlastní zkušenosti vím, že ať mají lidé sebevíc důvodů šikanovat, silnou osobnost prostě šikanovat nejde, takže jediné, co bude pro homosexuální páry těžší než pro normální rodiče, bude vychovat z dítěte silnou osobnost aby později nemělo problémy a myslím, že místo zakazování by měl stát raději udělat specializovaná centra na tuto problematiku která by homosexuální páry třeba dvakrát do roka i s dítětem navštěvovali a kde by jim odborní pracovníci pomáhali s pěstováním osobnosti v dítěti.


Co se týče mě, ani v mých 13ti letech by mi vůbec nevadilo, kdyby mě měli vychovávat homosexuálové, pro dítě je prostě důležitá láska a je jedno jestli mu ji dávají dva muži/dvě ženy nebo muž a žena.
Toť můj názor :P

Zase bloguju...

19. března 2010 v 15:38 | Shitgirl |  Já a můj šílený život
Ohoho, takže, já-jakožto vášnivá pisatelka statusů, jsem se rozhodla obnovit svůj blog, jelikož mi přestalo stačit místo na facebooku.../no uznejte, 400 znaků je fakt málo/.
Nejdřív jsem si myslela že jenom znova zprovozním starý blog (cw.blog.cz) ovšem když jsem se na to podívala, zjistila jsem že to se skutečně nedá, takže snad jen popřát novému blogu rozumné čtenáře a vzhůru psát stupidity :)